Červená Lhota, Státní zámek Červená Lhota
Národní památkový ústav
Červená Lhota – renesanční vodní zámek ve východní části jižních Čech. Původně středověká tvrz doložená
roku 1465, následně renesančně přestavovaná. Po roce 1641, kdy se stal majitelem zámku významný český
šlechtic Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, proběhly barokní úpravy prvního patra. Poslední stavební
úpravy souvisejí s knížecí rodinou Schönburg-Hartenstein, která zámek vlastnila až do roku 1945, kdy byl
zámek zestátněn. Zámek s rybníkem, parkem a některými hospodářskými budovami je od roku 2001 národní
kulturní památkou, ve vlastnictví státu, přístupná veřejnosti.
www.zamek-cervenalhota.cz
KABINET S COMMESSI DI PIETRE DURE
1660–1670
Itálie, Florencie
opláštění kabinetu, římsa i profilovaný sokl s nožkami – rekonstrukce z 2. poloviny 19. století;
historizující stolek (černě lakované, soustružené dřevo) – konec 20. století
eben (čelní stěna), ebonizované dřevo, palisandr (dýhování korpusu); smrk (konstrukční části);
želvovina; perleť; barevné mramory, vápence, lapis lazuli, jaspis a acháty (commessi di pietre dure
– florentské mozaiky); mosaz tlačená, zlacená (apliky a štítky); bronz litý, zlacený (patky a
hlavice sloupků); železo kované (zámky)
inv. č. CL 303
původně fond zámku Kamenice nad Lipou (ex coll. Richard Rudolf svobodný pán Geymüller)
lokace: Státní zámek Červená Lhota, Národní památkový ústav
Po polovině 17. století se vedle architektonicky náročně koncipovaných italských kabinetů stipi
více rozšířil formálně jednodušší typ, u kterého uprostřed průčelí prostého hranolového korpusu
dominuje sloupová edikula s tabernáklem (v tomto případě ukrývá spektakulární interiér v podobě
sloupové zrcadlové síně). Otevřené průčelí kabinetu dává prostor luxusní výzdobě florentskou
mozaikou – commessi di pietre dure, která tu s typickou námětovou skladbou reprezentuje produkci
druhé poloviny 17. století florentské medicejské dílny Opificio delle pietre dure v Uffizi.
Florentská mozaika patřila vždy k vysoce oceňovaným a žádaným sběratelským položkám, a tak
kabinety s commessi, nejen ty z Florencie, které se nedochovaly v původním stavu, často
procházely v průběhu 19. století rekonstrukcemi a historizujícími úpravami.
