Hluboká nad Vltavou, Státní zámek Hluboká nad Vltavou
Rozsahem i kvalitou nejvýznamnější sídlo éry historismu 19. století v Čechách, původně gotický hrad
královské fundace ze 13. století, od roku 1661 v držení rodu Schwarzenbergů, kteří hrad zprvu proměnili
v barokní rezidenci. Dnešní výraznou neogotickou podobu zámek Hluboká získal za vlády Jana Adolfa II.
Schwarzenberga a jeho choti Eleonory, rozené von Liechtenstein. Impulzem pro toto mimořádně nákladné
stavební dílo byl obdiv knížecího páru k architektuře tudorské a alžbětinské doby, se kterou se blíže
seznámili během pobytu v Anglii (roku 1838 byl Jan Adolf II. jmenován tajným radou a pověřen
zastupováním habsburského dvora na korunovaci královny Viktorie v Anglii, kam odjel i se svou chotí).
Zejména královský hrad Windsor se stal bezprostřední inspirací pro rozsáhlou přestavbu Hluboké, která
probíhala v letech 1839–1871 pod vedením vídeňského architekta Franze Beera a po jeho smrti (1861)
dokončené knížecím stavitelem Damasiem Deworetzkym. Na koncepci honosných interiérů zámku se podílela
sama kněžna Eleonora. Předlohy hledala v pozdně renesančních interiérech anglických sídel alžbětinské a
jakobínské éry. Zámek přešel do státní správy roku 1947, kdy byl majetek primogenitury rodu
Schwarzenbergů konfiskován značně kontroverzním zákonem Lex Schwarzenberg (poslední majitelé zámku JUDr.
Adolf (1890–1950) s manželkou Hildou (rozenou princeznou von Luxemburg & Nassau 1897–1979) opustili
Hlubokou již na počátku světové války, koncem roku 1939, kdy byli nuceni emigrovat před německou
okupací).
Do luxusních prostor piana nobile a knížecích apartmá byly přirozeně zakomponovány hodnotné rodové
umělecké sbírky. Narozdíl od řady obdobných historizujících realizací, interiéry Hluboké byly vybavovány
bez puristických stylových omezení a své uplatnění tu našel i početný soubor kvalitního barokního
mobiliáře ze 17. a 18. století (Holandsko, Vlámsko, Itálie, Rakousko). Ze zdejší sbírky historického
nábytku vyniká zejména kolekce vlámských barokních kabinetů vykládaných želvovinou.
Znamenitou kolekci vlámského uměleckého řemesla ve schwarzenberských sbírkách založil Jan Adolf I.
zakladatel rodových statků v Čechách. Jan Adolf byl ve službách císařova bratra arcivévody Leopolda
Viléma, který byl roku 1647 jmenován místodržícím ve Flandrech. Jan Adolf jako arcivévodův hofmistr a
důvěrník s ním přesídlil do Bruselu. Zde mimo jiné zajišťoval i nákupy pro arcivévodovu uměleckou
sbírku. Její část také po úmrtí arcivévody roku 1662 odkazem získal (skvělou kolekci vlámských
tapiserií). Roku 1661 Jan Adolf I. zakoupil Hlubokou a v roce 1670 byl císařem povýšen do stavu říšských
knížat.
Kabinet vykládaný želvovinou a drahými kameny
2. třetina 17. století
Antverpy
eben, ebonizované dřevo (masiv), smrk (konstrukční části); podbarvená želvovina, slonovina.
Anorganické materiály: pietra paesina – tzv. zříceninový mramor, jaspisy, malachit (cabochony);
mosaz tlačená, zlacená (ozdobné apliky), mosaz litá, část. zlacená.
inv. č. 6 664
Tento kabinet uvozuje kolekci velkých barokních kabinetů ze sbírky Schwarzenbergů, zdobených
želvovinou (a ebenem), vytvořených v Antverpách, které se v 17. století staly předním centrem
specializovaným na zpracování této vzácné suroviny.
Kabinet, intarzovaný podbarvenou želvovinou, ebenem a slonovou kostí, také zdobí destičky ze
zříceninového mramoru – pietra paesina (byly běžným importem z florentských dílen, odkud byly
dodávány do některých předních evropských center výroby luxusních kabinetů), a také drahé kameny
(jaspis a malachit). Problematickým doplňkem jeho výzdoby je miniaturní podobizna císaře Rudolfa II.
umístěná ve štítu atikového nástavce. (Nad štítem je umístěna nepříslušná plastika putta z 19.
století).
Olejomalba na měděném plechu, nižší kvality, vznikla mnohem pozdějším odvozením z aachenovských
portrétů císaře v typickém španělském klobouku, s okružím a Řádem zlatého rouna. Tato miniatura
zjevně není autentickou součástí kabinetu, je stylově anachronickým doplňkem, jenž byl osazen až při
opravách kabinetu v období historismu po polovině 19. století. Nicméně podobizna Rudolfa II. doposud
v literatuře ovlivňovala časové zařazení díla i určení jeho provenience – starší badatelé kabinet
pokládali za českou práci (dokonce i Heinrich Kreisel 1968), často přímo z pražských rudolfinských
dílen.
Analogickou prací (zejména svou formální výstavbou, členěním průčelí a celou řadou
charakteristických prvků) je antverpský želvovinový kabinet ze sbírek Rijksmuseum Amsterdam, z pol.
17. století.
Kabinet vykládaný želvovinou a ebenem
kolem roku 1650
Antverpy
eben, ebonizované dřevo, podbarvená želvovina; mosaz tlačená, zlacená (štítky zámků), bronz litý,
zlac. v ohni (plastiky), cínový drát (marketerie).
inv. č. 6 738
Kabinet intarzovaný želvovinou, ebenem a cínem, hranolového tvaru, na stolovém podstavci (z 2.
poloviny 19. století). Průčelí, členěné vysokým edikulovým tabernáklem, zdobí ve střední ose tři
autentické zlacené bronzové plastiky múz.
Kabinet vykládaný želvovinou, ebenem a slonovou kostí
kolem roku 1650
Antverpy
eben, ebonizované dřevo, podbarvená želvovina, slonovina (marketerie); bronz litý, zlacený v ohni
(patky a hlavice sloupků), cínový drát (marketerie)
inv. č. 6 659
Kabinet intarzovaný želvovinou, ebenem a slonovinou, hladkého hranolového tvaru, na stolovém
podstavci (z 2. poloviny 19. století). Průčelí je členěno centrálním edikulovým tabernáklem a osmi
zásuvkami, jejichž výplně zdobí marketerie tvořená slonovinovou arabeskou v ebenovém podkladu. Celé
průčelí kabinetu rámuje široká, dovnitř zkosená lišta, s příznačným jednoduchým geometrizujícím
dekorem se želvovinou, ebenem a konturami cínovou linkou.
Kabinet vykládaný želvovinou a ebenem
3. čtvrtina 17. století
Antverpy
eben, ebonizované dřevo, podbarvená želvovina, slonovina (intarzovaná linka); mosaz tlačená, zlacená
(ozdobné apliky), bronz litý, zlac. v ohni (patky a hlavice sloupků).
inv. č. 6 660
Kabinet intarzovaný želvovinou ebenem a slonovinovou linkou, hladkého hranolového tvaru, na stolovém
podstavci (doplňován ve 2. pol. 19. stol). Průčelí kabinetu dominuje široký edikulový tabernákl, po
jeho stranách je vertikálně osazeno deset zásuvek shodného formátu. Tabernákl je uzavřen
dvoukřídlými dvířky, jež jsou iluzivně architektonicky členěny intarzovanou slonovinovou linkou
v želvovině.
Kabinet vykládaný želvovinou
3. čtvrtina 17. století
Antverpy
eben, ebonizované dřevo; podbarvená želvovina, slonovina (intarzované linky); mosaz tlačená, zlacená
(ozdobné apliky), mosaz litá, zlacená (hermy);
inv. č. 6 621
Kabinet intarzovaný želvovinou, hranolového tvaru, s efektním rámováním korpusu gilošovanou lištou,
na stolovém podstavci z 2. pol. 19. stol. Průčelí vyplňuje rozměrný dvoudvéřový tabernákl,
architektonicky členěný trojicí herm ze želvoviny a lité zlacené mosazi, po jeho stranách je
vertikálně řazeno dvanáct zásuvek. Želvovinové výplně dvířek i zásuvek jsou rámovány gilošovanou
lištou a slonovinovou linkou v úzké pásce ebenové dýhy. Želvovinu na výplních doplňují dekorativní
zlacené apliky z tlačené mosazi
Kabinet vykládaný želvovinou, ebenem a slonovou kostí
3. čtvrtina 17. století
Antverpy
eben, ořechové dřevo, palisandr, ebonizované dřevo, podbarvená želvovina, slonovina (marketerie);
mosaz tlačená, zlacená (ozdobné apliky), mosaz litá, zlacená (hermy, úchytky, články atiky)
inv. č. 6 622
Kabinet intarzovaný želvovinou, ebenem a slonovinou, hranolového tvaru, na vyšším soklu, s atikou se
štítovým nástavcem, (umístěný na nepříslušném stolu).
Průčelí je členěno rozměrným dvoudvéřovým tabernáklem, architektonicky členěným trojicí herm ze
želvoviny a lité zlacené mosazi, a souborem zásuvek. Ve vypracování zaujme barokně voluminézní ráz
průčelí kabinetu, tvořený plasticky tvarovanými výplněmi ze želvovinové fólie (vzniká za horka,
napařením želvoviny a presováním do formy). Autentické jsou dekorativní mosazné tlačené apliky a
balustrová atika.
Kabinet s plastickými želvovinovými výplněmi z mobiliáře zámku Hluboká je v českých sbírkách patrně
nejhodnotnější ukázkou vyzrálé barokní produkce kabinetů z antverpských dílen, specializovaných na
zpracování tohoto materiálu. Obdobně řešený antverpský kabinet je např. také ve sbírkách zámku
Ambras, jehož dvouosý tabernákl je zdoben stejnými plastickými čtyřlaločnými výplněmi ze želvoviny
(viz Kunsthistorisches Museum, Sammlungen Schloss Ambras, Innsbruck)
