Český Krumlov, Státní hrad a zámek Český Krumlov
Národní památkový ústav
Mohutný hrad budovaný na skalnatém návrší Vltavy již někdy od první poloviny 13. století, renesančně
přestavěný za Rožmberků a přebudovaný v barokní rezidenci ve druhé polovině 17. století za vlastnictví
knížete Johanna Christiana I. von Eggenberg. Po vymření rodu Eggenbergů roku 1719 se novými vlastníky
Krumlova stali Schwarzenbergové. Adam František (1680–1732) krumlovské panství zdědil po své tetě Marii
Ernestin von Eggenberg, která byla dcerou knížete Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu (1615–1683). Adam
František (nešťastnou náhodou zastřelený císařem Karlem VI. na honu u Brandýsa nad Labem) také roku
1723 dosáhl pro panství Český Krumlov opětovné povýšení na „vévodství krumlovské“. V průběhu 18. století
se Krumlov stal velkoryse budovanou sídelní rezidencí rodu Schwarzenbergů. Až za panování knížete Jana
Adolfa II. (1799–1888) a jeho manželky Eleonory rozené von Liechtenstein (1812–1873) bylo stavební úsilí
s rozsáhlými investicemi soustředěno na vytvoření nové rodové rezidence přestavbou zámku na Hluboké v
módním neogotickém stylu. Od poloviny 19. století se tedy sídlem krumlovsko-hlubocké větve
Schwarzenbergů natrvalo stává Hluboká a Krumlov již pravidelně obýván nebyl.
Tato dnes unikátně dochovaná dvorská rezidence ze 16. – 18. století evropského významu, zapsaná na
prestižní Seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO, má navíc to štěstí, že se při její
postupné konzervaci a restaurování úspěšně daří prosazovat požadavek zachování maximální míry
autenticity. O tom svědčí i dvakrát udělená Cena Evropské unie – Europa Nostra, nejvýznamnější ocenění v
oblasti památkové péče.
Ačkoli krumlovský zámek ve druhé půli 19. století zcela ztratil svůj někdejší význam centra
schwarzenberského dominia, dochoval se v jeho interiérech cenný mobiliář, z něhož vyniká několik velmi
hodnotných solitérů – předně ebenový Kunstschrank s automatofonem (hracím píšťalovým mechanismem), kolem
roku 1625/30, vytvořený v Augsburgu v období zlaté éry náročných ebenových kabinetů z dílny proslulého
ebenisty Ulricha Baumgartnera.
www.ceskykrumlov.cz
HODINY S HUDEBNÍM AUTOMATEM VE FORMĚ KABINETU
korpus patrně dílna Ulricha Baumgartnera (kolem roku 1580–1652)
hrací automat Veit Langenbucher (1587–1631) a Samuel Bidermann a syn (1540–1622)
1625–1627
jižní Německo, Augsburg
značeno raženou značkou města Augsburg a materiálu „EBEN“
eben, ebonizované dřevo; smrk, dub (konstrukční části); cín (píšťaly), mosaz, železo; cín (píšťaly),
mosaz, železo
inv. č. CK 7700 / CK 3806
lokace: Státní hrad a zámek Český Krumlov, Národní památkový ústav; ex coll. Schwarzenberg
Hodiny s hudebním automatem v podobě ebenového kabinetu ukrývají varhanní stroj a mechanismus s
nátahem a měchy. Miniaturní varhanní pozitiv je zasazený do rámce edikuly s dvoukřídlými dvířky,
naspodu se nachází soustava dřevěných píšťal. Hudba měla v kolegiu svobodných umění zvláštní
význam – představovala harmonizující prvek vnášející soulad a řád do vesmíru. Proto Philipp
Hainhofer (1578–1647), inventor nejvýznamnějších augsburských Kunstschränke, jejichž schrány
realizoval ebenista Ulrich Baumgartner (kolem r. 1580–1652), zakomponoval do některých i
varhanní stroj s automatem. Slavný Pomořanský kabinet obsahoval miniaturní varhany, na jejichž
manuál bylo možné hrát přímo nebo jej šlo přepnout na automat. Stipo Tedesco, další kabinet této
řady, má varhanní pozitiv v edikule nástavce i s hodinovým strojem. Dílna Ulricha Baumgartnera
pak stejně koncipovaný varhanní stroj s automatem a hodinami několikrát realizovala v samostatné
ebenové skříňce.
(Hrací automat na fotografii patří k hodinám velmi podobného provedení ze sbírek Metropolitního
muzea v New Yorku.)
