Nelahozeves, Zámek Nelahozeves
Renesanční zámek nedaleko Prahy s pozoruhodně autentickými exteriéry, v současnosti reprezentuje
proslulou Lobkowiczkou uměleckou sbírku, která se dnes opět řadí k privátním kolekcím světového významu
(v obrazové galerii jsou zastoupena díla starých mistrů prvořadého významu – Cranach, Breughel, Rubens,
Canaletto; vynikající kvalitu má i sbírka uměleckého řemesla).
Zámek Nelahozeves založil roku 1553 Florian Grispek z Griesbachu, inspirovaný italskou soudobou
villegiaturou, vystavěn byl v trojkřídlé dispozici, za účasti severoitalských architektů (Giovani de
Statio, Pietro Ferrabosco či Giovanni Spazio). Roku 1623 chátrající zámek zakoupili Lobkowiczové, na
významu a reprezentaci však Nelahozeves získala až ve století 20. kdy byl zámek renovován (1910) a po
druhé světové válce adaptován na státní galerii, kde byla po konfiskaci státem část lobkowiczkých sbírek
vystavena.
Staročeský šlechtický rod Lobkowiczů je doložený již ve 14. století. Jeho příslušníci se od století 17.
etablovali mezi nejvýznamnější zemskou, a následně i říšskou šlechtu (1624 získali titul říšských
knížat), zastávali vysoké posty ve správě a diplomacii habsburské monarchie a po válce se angažovali i
ve službách nově vzniklé Československé republiky. Ve 2. polovině 19. století patřil rodový majetek
Lobkowiczů k největším v celé podunajské monarchii (avšak již po první světové válce v tzv. pozemkové
reformě provedené novým československým státem, přišli Lobkowiczové o 80% svého pozemkového majetku).
Rozrůstající se rod se od poloviny 18. století rozdělil, s označením podle příslušnosti k sídelním domům
vznikly dvě hlavní, nezávislé rodové větve – „roudnická“ s postavením primogenitury (s titulem vévodství
roudnické) a „mělnická“. Z roudnické, se pak ještě oddělily rodové větve „křimická“ a „dolnobeřkovická“.
Představitel roudnické větve JUDr. Maxmilian Lobkowicz, právník a diplomat, po komunistickém převratu
v Československu 1948 emigroval do USA, kde také 1. dubna 1967 zemřel. Jeho syn Martin Lobkowicz se stal
dědicem majetků primogenitury, konfiskovaných státem roku 1948. V devadesátých letech mu byl rodový
majetek navrácen a spolu se svým synem Williamem pak následně zpřístupnili Lobkowiczkou (roudnickou)
uměleckou sbírku na zámku v Nelahozevsi a také v pražském Lobkovickém paláci.
Kabinety
Ebenový kabinet s apotékou (Cestovní lékárna / Reiseapothek)
1620–1625
Augsburg
eben, ebonizované dřevo; stříbro (ozdobné apliky), mosaz zlacená (panty), měděný plech (podložka
olejomalby)
inv. č. 5258
V horní části interiéru kabinetu, přístupné odklápěcím víkem, je uložena souprava lékárenských
skleněných čtyřbokých láhví se stříbrnou montáží a šroubovým uzávěrem. Větší spodní část vyplňuje
sedm zásuvek, jejichž čela, rámovaná profilovanou lištou, zdobí stříbrné apliky s motivy jemných
rozvilin. Obdobně jsou dekorovány i vnitřní plochy obou křídel dvířek a rámu odklápěcího víka, kde
je osazena olejomalba na měděném plechu s výjevem z lékárnické oficíny.
Kabinet s domácím oltářem s malbami Kristových pašijí
počátek 17. století
Augsburg
cyklus maleb na mědi
eben, ebonizované dřevo, smrk – masiv (konstrukční části), slonovina (úchytky zásuvek, intarzovaná
linka na plášti a dvířkách); mosaz zlacená (panty, kryty zámků), měděný plech (podložka
olejomaleb)
inv. č. 5268
Kabinet dýhovaný ebenem, kubického tvaru, je oboustranně koncipovaný. Průčelí korpusu je řešeno jako
dvoukřídlý retábl se sklopným štítovým nástavcem. Retábl je osazen pašijovým cyklem malovaným olejem
na měděném plechu – uprostřed je ve velké výplni Ukřižování, na postranních křídlech v oválných
výplních Bičování a Kristus na hoře Olivetské, ve čtvercové výplni nástavce je výjev s Veronikou
podávající roušku Kristu klesajícímu pod křížem, v malé oválné výplni v horní části nástavce je pak
Ecce hommo. Malby na křídlech oltáře jsou při horním a dolním okraji provázeny menšími výplněmi
s hudoucími anděly s nástroji Kristova umučení. Zadní stěna kabinetu je rovněž kryta dvoukřídlými
dvířky, s interiérem členěným větší čtvercovou zásuvkou uprostřed a čtrnácti malými, symetricky
uspořádanými kolem ní. Další zásuvka je skryta v soklu kabinetu.
Kabinet intarzovaný ebenem a slonovinou
kolem 1650/60
Augsburg
eben, ebonizované dřevo, dub (interiér tabernáklu, konstrukce zásuvek), smrkové dřevo – masiv
(konstrukční části), slonovina s rytým dekorem (marketerie); mramor (sloupky edikuly); mosaz zlacená
(panty, úchytky, ozdobné apliky)
inv. č. 5240
Kabinet krytý dvoukřídlými dvířky, v jeho interiéru dominuje edikula tabernáklu, s toskánskými
sloupky, zdobený je marketerií (eben & slonovina) s motivy bohatých jemných arabeskových rozvilin.
V augsburgské produkci této doby má řadu analogií. Závažným detailem, který rovněž svědčí pro vznik
v augsburgských dílnách, je původní, vysoce kvalitní zámek na pravém křídle dveří. Je bohatě zdoben
rytým dekorem a zlacenými, mosaznými, prosekávanými aplikami.
Kabinet s commessi di pietre dure a želvovinou
kolem roku 1680 (nebo poslední čtvrtina 17. stol.)
Itálie
ebonizované dřevo – masiv, pinie – masiv (konstrukční části), podbarvená želvovina; barevné mramory,
vápence, lapis lazuli, jaspis, achát; bronz litý, zlacený v ohni (hlavice sloupků).
inv. č. 5540
Největší kabinet lobkowiczké roudnické sbírky, v jeho výzdobě se uplatňují dvě specifické techniky –
vykládání želvovinou a florentskou mozaikou – commessi di pietre dure e tenere.
Je koncipován jako dvouetážová architektura se středovým rizalitem, rytmicky členěná sloupovými
edikulami s nikou, jež se střídají s obdélnými výplněmi in pietre dure, (korpus spočívá na stolovém
podstavci z období historismu 2. poloviny 19. století). Na destičkách s commessi di pietre dure e
tenere, pocházejících z běžné produkce florentských dílen poslední třetiny 17. století, se objevují
zcela obvyklé motivy ovoce, květinových váz a zvířat, či méně frekventovaný figurální námět (ve
spodní etáži rizalitu). (Průčelí původně doplňovaly bronzové zlacené plastiky).
