lista domů mapa kabinetů bibliografie slovníček domů domů mapa kabinetů bibliografie slovníček domů



SLOVNÍČEK POJMŮ

arca (lat.) – truhla, ve starověku a středověku nejrozšířenější typ úložného nábytku, sloužila k ukládání též cenností v klenotnicích

cassone (it.) – svatební truhla, charakteristická pro italskou renesanci, často zdobená řezanými reliéfy se zlacením, někdy s malovanými podobiznami manželského páru

escritorio (šp.) – španělský přenosný kabinet se sklopnou psací deskou, jednoduchého hranolového tvaru, obecně spojovaný s počátky formální podoby evropského kabinetu časného novověku; na konci 19. století označení escritorio nahrazováno pojmem vargueño

hembra (šp.) – středověká katalánská truhlice

Kunstschrank (něm.) – vrcholná podoba manýristických a časně barokních kabinetů, která se profilovala v Augsburgu zejména za éry náročných projektů, navrhovaných sběratelem, obchodníkem s uměním a diplomatem Philippem Hainhoferem (1578–1647)

papelera (šp.) – španělský novověký kabinet, formálně řešený jako escritorio, avšak s otevřeným průčelím bez sklopné desky; sloužil především k ukládání dokumentů

pie de puente (šp.) – přenosný a demontovatelný podstavec pod kabinet typu vargueño

scrittorio (it.) – v italském prostředí označuje přenosný kabinet se sklopnou psací deskou, jednoduchého hranolového tvaru, primárně určený pro korespondenci a dokumenty, případně k ukládání drobných cenností, obecně spojovaný s počátky formální podoby evropského kabinetu časného novověku

Schreibtisch (něm.) – jihoněmecká verze renesančního přenosného kabinetu, zdobeného intarzií z různobarevných dřev, se sklopnou psací deskou (případně krytého dvířky), jednoduchého hranolového tvaru, s centrem výroby v Augsburgu; v německé jazykové oblasti označuje též obecně skříňku-kabinet pro ukládání drobných cenností a dokumentů, původně se sklopnou psací deskou, později ve formálně náročnější podobě doplněný výsuvnou deskou, jež umožňovala vyřizování korespondence

stipo (it.) – v italském prostředí označuje obecně větší kabinet, zejména však architektonicky koncipovaný barokní kabinet s náročnou výzdobou

taquillon (šp.) – specializovaný zásuvkový podstavec pod kabinet typu vargueño

tempietto (it.) – typ centrálního kabinetu v architektonické podobě centrály – malého templu; proslulým příkladem je Tempietto navržené architektem Bernardem Buontalentim pro kunstkomoru medicejských velkovévodů ve florentském Palazzo degli Uffizi

vargueño (šp.) – termín užívaný od 19. století pro typický španělský přenosný kabinet většího hranolového tvaru z masivního ořechového dřeva se sklopnou čelní deskou opatřenou bezpečnostními kovovými prvky, uvnitř se soustavou zásuvek a malých boxů krytých dvířky

Wrangelschrank (něm.) – proslulý kabinet augsburských intarzistů představující vrcholnou realizaci éry jihoněmeckých renesančních přenosných kabinetů zdobených intarzií z různobarevných dřev; pojmenován po švédském polním maršálovi Carlu Gustavu Wrangelovi (1613–1676), který kabinet tohoto typu z roku 1566 získal v závěru třicetileté války

Techniky výzdoby

certosina (it.) – specifická technika geometrické výzdoby raných severoitalských truhliček, skříněk a drobných kazet nazývaná podle dílenského centra výroby při severoitalském kartuziánském klášteru Certosa di Pavia. Technika byla odvozená z četných importovaných orientálních prací islámského uměleckého řemesla. Plochy masivního dřeva pokrývá pravidelný jemný geometrický dekor kombinující organické a anorganické materiály, např. drobné dílky slonoviny, tvrdých dřev, případně mosazi či stříbra, k nimž ve druhé polovině 16. století přibyly i perleť a želvovina. Základní geometrické obrazce pro intarzování celých ploch alla certosina vznikaly sesazením a slepením vícebokých hraněných prvků z různého materiálu do bloků, které se příčně řezaly na plátky ve tvaru bohatě strukturovaných hvězdic, roset nebo šrafovaných pásků

commessi di pietre dure (it., tzv. florentská mozaika) – ušlechtilé kameny různého druhu se na vodním katru nejprve řezaly na polotovary – tenké destičky. Podle předlohových kartonů s přesně zakreslenými konturami a kolorací pak byly destičky ručně prořezávány speciální strunovou pilou s rámem z kaštanového dřeva za pomoci práškového řezného média. Jednotlivé dílky požadované barvy a textury se sesazovaly do výsledného obrazu a fixovaly organickými pojivy (v principu podobně jako u piktoriální dřevěné intarzie). Tvorbou florentské mozaiky proslula specializovaná dílna Opificio delle pietre dure v Uffizi ve Florencii, ale také dílna rodiny Castrucciů na pražském dvoře císaře Rudolfa II.

ebonizace – moření dřeviny (často hrušňového nebo javorového dřeva, které dobře přijímá černé mořidlo) do barvy, která napodobuje drahé ebenové dřevo

embriachi (it.) – technika výzdoby slonovinou pojmenovaná podle rodiny řemeslníků, kteří provozovali dílnu v Benátkách

estilo mudéjar (šp., mudéjarský styl) – čistě geometrický dekor tvořený technikou mozaikového vykládání a inkrustace pocházející z období španělské rekonkvisty (ukončena 1492) se silnými vlivy islámského výtvarného projevu; uplatňoval se ve výzdobě španělských kabinetů až hluboko do 17. století

estilo plateresco (šp., platereskní styl) – dekor inspirovaný italskou renesancí s geometrizující inkrustací se zoomorfními a figurálními motivy; do výzdoby španělských kabinetů pronikl už před polovinou 16. století

gilošování profilovaných lišt (fr., guilloché nebo též Wellenleisten, tzv. holandský štábek) – efektní zdobná technika plastického zvlnění povrchu profilovaných lišt, již umožnil vynález speciálního hoblíku – frézy v jižním Německu na počátku 17. století. Gilošované lišty se hojně uplatnily ve výzdobě časně barokního nábytku

inkrustace – technika „in crusto“ vytvářela dekor podobný jednoduché intarzii, vzniká vsazováním dílků z tvrdých dřev či různých materiálů do dřevěného masivu

intarzie (z it., z techniky tarsia a secco, suchá intarzie) – vzniká skládáním a lepením dýh různých barev a struktur, označuje i obecně dekorativní dýhování dřevěného povrchu (sesazování dekoru z různých částí dřevěných dýh), ať už ve formě jednoduchých geometrických obrazců, či náročných piktoriálních kompozic, jejichž sesazované dílky vznikají prořezáváním z více vrstev

marketerie (z fr. marqueterie pro označení intarzie) – obecně se tímto termínem nazývá výtvarně náročnější intarzie, a to zvláště v anglofonním prostředí (marquetry), dnes je však chápán spíše ve smyslu kombinované intarzie, tj. intarzování různorodými materiály: nejen dýhou z různých dřev, ale i prvky z organického a anorganického materiálu (kost, rohovina, slonovina, želvovina, perleť, mosaz, cín). V užším vymezení marketerie označuje specifickou techniku výzdoby luxusního nábytku, kterou rozvíjel André-Charles Boulle (1642–1732), dvorní ebenista francouzského krále Ludvíka XIV. V náročné intarzii kombinoval želvovinu, eben nebo palisandr s mosazí a cínem. Pláty jednotlivých materiálů navrstvil a prořezal v jedné pracovní fázi lupénkovou pilou podle kontur zakresleného dekoru. Výsledný obrazec tak mohl sesazovat rovnou ve dvou materiálových variantách – première partie nebo contre-partie. Sesazenou marketerii pak před zaleštěním ještě zdobil gravurou – rytým dekorem zatíraným (zvýrazněným) černým pigmentem

mozaika – technika skládání dílků jednoho druhu materiálu vedle sebe pro vytvoření obrazu; každý výjev je z několika dílků na rozdíl od intarzie

pastiglia (it.) – reliéfní dekor z formy vytvářený pomocí směsi křídy a klihu s příměsemi, po zatuhnutí zlacený, leštěný či kolorovaný. Tento dekor je typický pro výzdobu italského renesančního nábytku nebo obrazových rámů

pietra paesina (it.) – výzdoba destičkami z tzv. zříceninového mramoru, jenž je typický zejména pro Toskánsko. Jedná se o druh alberského vápence z Apenin, v jehož řezu vzniká pronikáním oxidantů manganu a železa abstraktní dekorativní kresba připomínající obrysy krajiny se zříceninami architektury

scagliola (it.) – technika je odvozená z tradiční italské techniky umělého leštěného sádrového mramoru. Ve výzdobě nábytku našla uplatnění v podobě dekorativních destiček imitujících florentskou mozaiku, avšak prováděných mnohem levnějším způsobem: namísto z ušlechtilých kamenů totiž destičky vznikaly z různě probarvené sádrové pasty, po vytvrzení zaleštěné