Žleby, Státní zámek Žleby

Národní památkový ústav


Původně gotický hrad založený v poslední třetině 13. století rodem pánů z Lichtenburka, po vyplenění husity znovu vybudovaný před polovinou 15. století a na sklonku 16. století renesančně přestavěný. V jeho vlastnictví se vystřídala celá řada šlechtických majitelů. Až roku 1754 panství Žleby získal dědictvím Johann Adam von Auersperg, který nechal zámek barokně přestavět. Současnou, historizující podobu zámek získal v letech 1849–1868 za Vincence Karla Auersperga. Komplexní přestavbu s pozdně gotickými a renesančními prvky, inspirovanou anglickými vzory, řídili významní čeští architekti František Schmoranz a Benedikt Škvor. Po smrti posledního majitele z rodu Auerspergů, knížete Ferdinanda, zdědil roku 1942 žlebský velkostatek Josef Trautmannsdorf. Jemu však byl v roce 1945 (na základě Benešových dekretů) zkonfiskován státem a zámek Žleby i s cenným mobiliářem přešel následně do péče Státní památkové péče. Luxusní interiéry zámku byly vytvářeny v období historismu 19. století podle anglických předloh a byly vybaveny početnými sbírkovými kolekcemi uměleckých předmětů a nábytku. Auerspergové tu cíleně soustředili zajímavý konvolut kabinetů, čítající téměř dvě desítky kusů (mezi nimiž jsou však i práce v 19. století doplňované, či nově vytvořené).

www.zamek-zleby.cz

KABINET S LOVECKÝMI SCÉNAMI

kolem 1630–1640, stolový podstavec ze 2. poloviny 19. století
Antverpy
ebonizované dřevo; lípa – masiv, ořech – masiv (konstrukční části); slonovina soustružená (úchytky zásuvek); sklo (verre églomisé); železo kované (zámky, panty)
inv. č. ZL 5522 (ex coll. Auersperg)
lokace: Státní zámek Žleby, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze

Jednoduché průčelí kabinetu zdobí soubor miniatur s loveckou tematikou provedených technikou podmalby krycími barvami na skleněných tabulkách. Kompozičně vycházejí z loveckých scén Antonia Tempesty (kolem r. 1555–1630). Pozoruhodné jsou zejména malby na horní a střední zásuvce v pravé části průčelí, kde vznešený pár přihlíží lovu v půvabné krajině. Aristokratický pár tu má portrétní rysy Isabely Clary Eugenie (1566–1633) a jejího chotě arcivévody Albrechta VII. Habsburského (1559–1621), kteří vládli ve Flandrech do roku 1621. Kvalitní krajinný rámec loveckých výjevů prozrazuje vliv antverpských mistrů časného 17. století.

KABINET S ALIANČNÍM ZNAKEM TRČKŮ Z LÍPY A LOBKOWICZŮ A S VÝJEVY Z PAŠIJÍ

kolem roku 1588
Čechy
ořechové dřevo – masiv; lípa (konstrukční části); železo kuté (zámek, panty).
inv. č. ZL 6710 (ex coll. Auersperg)
lokace: Státní zámek Žleby, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze

Kabinet zdobený reliéfní řezbou vznikl u příležitosti sňatku Jana Rudolfa Trčky z Lípy a Maří Magdalény z Lobkowicz, kteří byli oddáni 8. 2. 1588, jak dosvědčuje alianční znak na horní stěně kabinetu. Dvířka, jež ukrývají soustavu drobných zásuvek, zdobí výjev Krista před Herodem. Na pravé boční stěně se nachází reliéf s Bičováním Krista, na levé boční stěně je pak řezba s námětem Korunování trním. V českých sbírkových fondech je tato práce svého druhu ojedinělou ukázkou renesančního kabinetu či šperkovnice z poslední čtvrtiny 16. století zdobenou řezanými reliéfy, s náročnější christologickou tematikou, těženou nejspíše z nizozemsky orientovaných předloh.

VARGUEÑO

počátek 17. století
Španělsko
ořechové dřevo – masiv (korpus, zásuvky, lišty), pinie – masiv (konstrukční části), slonovina s rytým dekorem (inkrustace), slonovina soustružená, řezaná (čůčky na římsách edikul, sloupky), červený samet (podklady kovových aplik pláště); železo kuté, lité, prosekávané (panty, zámky a štítky, kování, petlice, ozdobné apliky, madla)
inv. č. ZL 5426
lokace: Státní zámek Žleby, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze

Hispánský přenosný kabinet – vargueño, se sklopnou psací deskou, z ořechového dřeva, s inkrustací a zlacením, hladkého hranolového tvaru, na zásuvkovém podstavci typu taquillon (replika z 2. pol. 19. století), je evidován již ve starém soupisu žlebského mobiliáře (před 1929).
Kompozice interiéru je založena na motivu rovnoramenného kříže, který je tvořen konfigurací středového tabernáklu a čtyř úzkých zásuvek k němu přiléhajících. Obrazec kříže je tu významově akcentován velkými zlacenými mušlemi v edikulách – atributem apoštola sv. Jakuba Většího, patrona Španělska a rekonkvisty. Svatojakubská mušle, objevující se i na jiných místech (úchytky zásuvek, kování) je jedním z charakteristických ozdobných prvků španělského vargueña.
Vargueño z mobiliáře žlebského zámku patří k nekvalitnějším ukázkám tohoto typu nábytku v českých sbírkách.

KABINET VYKLÁDANÝ SLONOVINOU A ZDOBENÝ VÝŠIVKAMI

kolem 1650/60
Augsburg
dubové dřevo – masiv, slonovina, hedvábí (výšivka); mosaz zlacená, měď tlačená, prosekávaná, zlacená a rytá (štítky zámků, ozdobné apliky a kování)
inv. č. ZL 7248
lokace: Státní zámek Žleby, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze

Kabinet s dvoukřídlými dvířky, vykládaný slonovou kostí, hranolového tvaru, s výplněmi (na vnitřních plochách dvířek, na tabernáklu a čelech zásuvek) zdobenými textilními aplikami s výšivkami s motivy galantních scén.
Kabinet má řadu analogií v produkci augsburských dílen, např. augsburský slonovinový kabinet ze sbírek UPM v Praze ( inv. č. 16256), zdobený výšivkami s obdobnou tematikou.

KABINET VYKLÁDANÝ PERLETÍ A ŽELVOVINOU

kolem roku 1660
Augsburg
ebonizované dřevo – hrušeň, dub (interiér tabernáklu a boxu, konstrukce zásuvek), smrkové dřevo – masiv (konstrukční části), perleť (marketerie), želvovina podkládaná (marketerie ve výplních zásuvek a dvířek); bronz litý, zlacený v ohni (patky a hlavice sloupků), měď prosekávaná, zlacená (ozdobné štítky zámků)
inv. č. ZL 5500
lokace: Státní zámek Žleby, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze

Kabinet z ebonizovaného dřeva, vykládaný perletí a želvovinou, architektonicky koncipovaný se středovým rizalitem, členěný sloupkovými edikulami, na obdélném půdorysu, ve střední části s mírně předstupujícím tříosým rizalitem, na vysokém zalamovaném soklu.
Kabinet je instalován na stolovém podstavci z 2. poloviny 19. století v historizujícím, stylově odlišném pojetí. (Výplně zásuvek, boxu a dvířek tabernáklu jsou intarzovány perletí a želvovinou, s jednoduchým geometrizujícím vzorem. Interiér tabernáklu i boxu nástavce ukrývají soustavu miniaturních zásuvek.)
Přímou analogií této práce je augsburský kabinet z ebonizovaného hruškového dřeva, vzniklý kol. 1660, ze sbírek Germanisches Nationalmuseum v Norimberku (inv. č. HG4882), stojící na původním stolovém podstavci a s kompletním dvouetážovým štítovým nástavcem.
Kabinet ze žlebských sbírek je méně nákladnou variantou norimberského kabinetu, vzniklou ve stejné augsburské dílně. Zůstal však částečně v torzálním stavu – nedochoval se bohatě dekorovaný podstavec, nožky s vyřezávanými sokly a poslední část nástavce korpusu. Rovněž zanikla vyřezávaná křídla s boltcovým ornamentem osazená při obrysu průčelí. Přesto kabinet zůstává velmi kvalitní prací reprezentující produkci augsburských dílen ze šedesátých let 17. století.

KABINET S COMMESSI DI PIETRE DURE

1670–1680 destičky s florentskou mozaikou (commessi)
1850–1875 korpus s řadou detailů
Itálie, Florencie (?)
eben, ebonizované dřevo, podbarvená želvovina (výplně postamentů sloupků, balustrády, vlysu edikuly a frontonů bočních boxů); barevné mramory, vápence, lapis lazuli, jaspis, achát, horský křišťál (sloupky tabernáklu); mosaz tlačená, zlacená (štítky zámků, montáž destiček), bronz litý, zlacený (patky a hlavice sloupků)
inv. č. ZL 5492
lokace: Státní zámek Žleby, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze

Kabinet s florentskou mozaikou, hranolového tvaru, s nevýraznou římsou a balustrádou, na nízkém soklu. Průčelí dominuje ve střední ose výsuvný tabernákl v podobě velké edikuly s nikou, s lunetovou výplní in pietre dure se znakem vévodů Medici. Čela zásuvek, rámovaná gilošovanou lištou, jsou zdobena destičkami s commessi in pietre dure s charakteristickými motivy květin, ptáků či ovoce. Boční stěny korpusu zdobí velké výplně z barevného mramoru. Kabinet je evidován již ve starém soupisu žlebského mobiliáře (před 1929).
Formální řešení žlebského kabinetu s výplněmi in pietre dure, má své kořeny ve florentské produkci z konce šedesátých a sedmdesátých let 17. století, kdy vedle velkých exkluzivních realizací vznikala i početná řada méně nákladných kabinetů s hladkým hranolovým korpusem a průčelím členěným na základě jednoduchého kompozičního schématu, které je dále aplikováno jen s malými obměnami. Právě tento typ florentských kabinetů byl nejčastěji v Itálii napodobován v období historismu 19. století, ať už jako částečné rekonstrukce korpusu, či nově vytvářené repliky s použitím dochovaných destiček in pietre dure z 2. poloviny 17. století.

Mapa